Společenské vědy, historie

Krásnou a vkusnou mapu české historie nyní můžete zakoupit i samostatně za lidovou cenu čtyřicet devět korun. Díky této mapě se v české historii budete orientovat ještě lépe než doposud. Máte-li rádi Opráski sčeskí historje, nemůže vám tento graficky překrásně vyvedený skvost doma chybět! 

Průzkumné síly byly za druhé světové války klíčovou složkou tankových divizí Wehrmachtu. Tyto vysoce mobilní divize nezbytně potřebovaly kvalitní zpravodajské informace z bojiště a motorizované jednotky velikosti praporu tyto informace poskytovaly. Průzkumné jednotky byly vybavené nejrůznějšími obrněnými vozidly a motocykly, a často operovaly daleko před frontou s cílem prozkoumávat terén, pozorovat nepřátelské pozice a odhadovat nepřátelské síly. Zajišťovaly tedy důležité informace potřebné před jakýmkoliv obrněným útokem.

V druhé polovině války, kdy se Německo soustředilo na strategickou obranu, se obrněné průzkumné jednotky stále více zapojovaly do bojových operací, a často dokonce držely určité části bojové linie. Zároveň se začaly uplatňovat modernější prostředky, motocykly byly postupně vyřazovány a na jejich místo nastoupily speciálně konstruované obrněné transportéry (Schützenpanzerwagen).

Tato bohatě ilustrovaná publikace Thomase Andersona obsahuje původní německé archivní materiály, bojová hlášení a doposud nepublikované snímky, a líčí tak celou historii průzkumných jednotek tankových divizí.

Na Trajánově sloupu, který dodnes stojí uprostřed Říma, jsou vyobrazeni legionáři ve velmi působivé plátové zbroji. Renesanční historikové, kteří se zajímali o antické památky, ji pojmenovali lorica segmentata. Věděli, že ji v arénách používali i gladiátoři, ale to bylo na dlouhou dobu vše. Více světla na tuto součást vojenské výstroje vrhly až archeologické nálezy z druhé poloviny 20. století, které nám umožnily pochopit, jak se vyráběla, jak fungovala a jak dlouho se používala. K nejslavnějšímu nálezu římské plátové zbroje došlo v anglickém Corbridge v roce 1964, další fragmenty se našly jinde ve Velké Británii a ve Španělsku, téměř kompletní sada pak byla objevena v roce 2018 v německém Kalkreise. Díky vědeckým metodám dnes již dobře známe technologii výroby této zbroje, máme k dispozici chronologií jejího užívání a zásluhou různých skupin reenaktorů i dostatek informací o jejím praktickém použití, silných stránkách i slabinách. Kniha předního odborníka na tuto problematiku představí nenovější pohled i na další součásti římské zbroje: tzv. svalové kyrysy, chrániče paží, holenice a zbroj pro koně. Nákresy v knize jsou vyhotoveny podle nejnovějších poznatků a archeologických nálezů. Pro lepší představu jsou zařazena i umělecká ztvárnění použití plátové zbroje ve scénách z každodenního života římských vojáků.

Jednou z oblastí, v níž církve po roce 1989 obnovily svou činnost, bylo zdravotnictví. V nemocnicích začala být postupně zaváděna tzv. duchovní péče poskytovaná nemocničními kaplany z různých církví. Dnes je již duchovní péče etablovaná v celé řadě nemocnic v České republice a dostává se do povědomí lidí jako nedílná součást celkové péče o pacienta.
V knize Nemocniční kaplanství a alternativní spiritualita je tato péče zasazena do kontextu mezní životní situace, kterou pro mnohé pacienty a jejich rodinné příslušníky představuje závažné onemocnění. Autorka knihy v prakticko-teologické perspektivě hledá odpověď na otázku, zda je závažné onemocnění prostorem pro křesťanství, jež v nemocnicích reprezentuje zmíněná duchovní péče, či pro nejrůznější podoby tzv. alternativní spirituality, se kterou se lze v tomto prostředí rovněž setkat. Tato otázka je zároveň otázkou po úloze, místu, opodstatnění a podobě křesťanské duchovní péče v systému převážně sekulárních českých nemocnic.

Války se na světě objevily v době, kdy lidé začali obdělávat půdu a budovat první vesnice a města. Soupeřili mezi sebou o území, zdroje, moc, zachování vlastního života a svobody – a bohužel to dělají dodnes. Násilné střety jsou pevnou součástí lidských dějin a neobjedou se bez zbraní, schopných velitelů či dobrého plánování. Stejně nepostradatelné jsou ale i dobré mapy.

Mapy zachycující bojové střety se poprvé objevily už ve starověku a od té doby nás informují nejen o průběhu bojů, ale také o tom, jakým způsobem chtěly zúčastněné strany prezentovat světu své vítězství nebo porážku. Pojďme se tedy jejich prostřednictvím seznámit s fascinujícími příběhy válek starověkých říší, způsobem boje středověkých království, soupeřením koloniálních impérií i s moderními globálními konflikty!

Tato kniha zachycuje více než 2000 let historie a zpracovává více než 70 historických map, které vyprávějí fascinující příběh války: od starověkého a středověkého válčení až po současné globální konflikty.

Například:
Bitva u Kadeše (1275 př. n. l.) | Bitva u Actia (31 př. n. l.) | Bitva u Hastingsu (1066) | Bitva u Kresčaku (1346) | Bitva u Sekigahary (1600) | Obléhání Vídně (1683) | Bitva u Palásí (1757) | Bitva u Trafalgaru (1805) | Bitva u Solferina (1859) | První bitva u Bull Runu (1861) | Bitva u Hradce Králové (1866) | Bitva o Gallipoli (1915) | Španělská občanská válka (1936–39) | Operace Barbarossa (1941) | Bitva o Berlín (1945) | Šestidenní válka (1967) | Operace Pouštní bouře (1991) | Válka na Donbasu (2014)


 

Chcete se seznámit s historickými i současnými vojenskými letadly, která vládla nebi v posledních sto letech, a ještě se u toho pobavit? V knize najdete vyobrazení více než 150 dvouplošníků, hydroplánů, jednomístných stíhaček, bombardérů, transportních letadel, neviditelných a víceúčelových letounů, které si můžete vybarvit.

Každý typ letounu je vyobrazen v barvě i jako černobílá kresba. Čtenář může buď použít autentické barevné schéma, nebo si vytvořit vlastní!
Nechybí zde historické legendy, jako je trojplošník Fokker Dr. I, na němž létal Rudý baron, či výkonný P-51 Mustang, klasický sovětský stíhač z dob studené války MiG-29 „Fulcrum“ nebo nejmodernější stíhač kategorie stealth Lockheed Martin F-22 Raptor.

Kniha nabízí pohled do historického pozadí formulování koncepce informační gramotnosti jako určitého nástroje pro úspěšnou adaptaci na informační společnost. Nespokojuje se pouze s historickou analýzou, ale sleduje širší filozofická a pedagogická východiska celého fenoménu. Opírá se o myšlenky Luciana Floridiho, které kriticky analyzuje.

V závěrečné části pak nabízí vlastní konceptualizaci tématu, která vyžaduje – v kontextu nástupu generativních systémů s umělou inteligencí a společenských změn – nové, hlubší pojetí tohoto fenoménu. Ukazuje, jakým novým způsobem se musíme s technologiemi naučit pracovat, abychom mohli žít v informačně udržitelné demokratické společnosti. Vzdělávání v práci s technikou a informacemi se zde stávají cestou k nově chápanému a hlubšímu humanismu.

Druhá světová válka je jedním z prvních konfliktů, který byl rozsáhle podrobně zaznamenán jak vojáky, tak novináři, a tak nám zůstalo zachováno mnoho ikonických fotografií bojů a bojišť. Jak ale tato bojiště vypadají nyní, po rozsáhlé přestavbě v poválečné éře?

Kniha obsahuje 160 poutavých fotografií, které poskytují jedinečný pohled na jak proslulá, tak méně známá bojiště druhé světové války – jak vypadala během vrcholícího konfliktu a jak vypadají dnes.

Mezi bojišti figurují místa, jako je věž rozhlasového vysílače Gliwice, kde v září 1939 němečtí záškodníci fingovali sabotáž, aby ospravedlnili německý vpád do Polska; londýnská čtvrť City, jež se stala cílem zničujícího leteckého bombardování Luftwaffe koncem roku 1940; Prochorovka v Rusku, kde se během kurské ofenzivy v červenci 1943 odehrála snad nejznámější tanková bitva v dějinách; idylický atol Tarawa, dějiště krvavých bojů mezi Japonci a americkými námořními pěšáky v listopadu 1943 a pláž Juno v Normandii, kde se vylodily kanadské jednotky a kde v Den D došlo k nejvražednějším bojům.

Výkladu a popisu událostí druhé světové války bylo věnováno bezpočet knih. Přesto stále vznikají nové: pohled na více než osmdesát let staré události se neustále vyvíjí a názory se různí. Mezi politiky a ve společnosti obecně stále najdeme dost takových, kteří se při obhajobě svých postojů nadále odvolávají na druhou světovou válku. Dodnes platí, že konflikt v podobném rozsahu naše civilizace nikdy předtím nezažila, tato válka navíc umožnila i jednu z nejtragičtějších kapitol dějin lidstva, holokaust.

Izraelsko-německý historik Dan Diner nabízí ve své poslední knize pohled, který by mohl být zajímavý i pro českého čtenáře: vypráví o událostech v židovské a arabské Palestině v druhé polovině třicátých let 20. století a během druhé světové války, kde sice žádné boje mezi Spojenci a Osou neprobíhaly, ale kde se neméně urputně bojovalo o budoucí osud židovské i arabské komunity. Diner ale nezůstává jenom u chronologie událostí: popisuje druhou světovou válku optikou „jihu“, tedy z jiného místa, než jsme my Evropané zvyklí. Při pohledu z Palestiny navíc vyniká skutečně globální charakter tohoto konfliktu, kde všechno souviselo se vším.

Uvidíme bojiště i události doslova z celého světa: sionistické aktivisty, arabské povstání v Palestině, soupeření Ruska a Japonska na Dálném východě, spojenectví Hitlera se Stalinem, které se rozpadlo po německém útoku na Sovětský svaz, problémy britského impéria v Asii, Africe i Irsku, nacionalistické hnutí v Indii, nepokoje v Iráku a Íránu, zájmy Spojených států v Pacifiku i v Evropě, osudy polské Andersovy armády, tragédie evropských Židů v továrnách na smrt a mnoho dalšího – Diner přesvědčivě ukazuje, že události druhé světové války lze pochopit jen jako celek. A v tomto globálním propletenci se odehrávala i tzv. „jiná, malá válka“, ve které si Židé museli v Palestině i jinde vybojovat právo na další existenci.

Publikace se věnuje metodologii v oboru sociální práce. Čtenář zde získá informace o výzkumných strategiích kvalitativního i kvantitativního charakteru, dílčích metodách a technikách, výběru výzkumného souboru, výzkumné etice i o nejrůznějších aspektech zpracování a analýzy výzkumných dat. Své využití text najde jako souhrnný zdroj informací o metodách a technikách sociálněvědního výzkumu, ale i jako snadno srozumitelný návod pro realizaci výzkumu i práci s daty.

Kniha představuje celý proces výzkumu v sociální práci, věnuje se jeho účelu i specifikům oproti jiným oborům. Zaměřuje se na stanovení výzkumného problému, cíle a výzkumných otázek, dále popisuje specifika výzkumných postupů, a to především s využitím praktických ukázek z četných realizovaných výzkumů a obhájených studentských prací v sociální práci, které autoři vedli či jim oponovali.

Zároveň zmiňuje nejčastější chyby při vymezení a formulaci. Samostatná kapitola se věnuje formulování hypotéz. Značný prostor je rovněž věnován výzkumné strategii, jednotlivým metodám, technikám sběru dat a jejich následnému zpracování, využití i možnému zkreslení výsledků.

Přínosná bude publikace zejména pro studenty a akademiky oboru sociální práce, nicméně jistě poslouží i sociálním pracovníkům, kteří s výzkumem pracují v rámci své profese, ale i dalším zájemcům o danou problematiku. Tím spíše, že ucelenější text tohoto typu nebyl doposud v českém prostředí zpracován.

Kniha poskytuje čtenáři přehled o všech obrněných vozidlech, která používaly jednotky Wehrmachtu i SS během druhé světové války. Více než 300 stran textu, který doprovází přes 400 fotografií, z nichž mnohé nebyly doposud zveřejněny, činí z této knihy nejobsáhlejší dílo na toto téma. David Doyle jako zkušený autor sestavil publikaci ideální pro historika i modeláře, v níž nabízí technické informace, fotografie a historii nasazení:

• obrněných automobilů
• polopásových vozidel
• tanků
• útočných děl
• stíhačů tanků Jagdpanzer a Panzerjäger
• samohybných děl, houfnic a minometů
• protiletadlových vozidel
• plamenometných vozidel
• vyprošťovacích vozidel
• obrněných ženijních vozidel

David Doyle je uznávaný odborník na vojenská vozidla a oceňovaný autor více než stovky publikací. V roce 2015 obdržel prestižní Cenu Barta Vanderveena od Military Vehicle Preservation Association, udělovanou těm, kdo zásadně přispěli k péči o historickou vojenskou techniku po celém světě.
 

Název knihy První dáma elegance odkazuje ke dvěma nejznámějším rolím Hany Benešové. Byla vzorem první dámy a byla vzorem elegance. K obojímu vedla dlouhá cesta. Narodila se jako Anna Vlčková 16. července 1885. Osudovým se pro ni stalo seznámení s Edvardem Benešem. Po jeho boku pak prožila vzestupy i pády. Byla ženou středoškolského učitele, emigranta, ministra zahraničních věcí a konečně i prezidenta. V jejím životě se tak odrážejí dějiny značné části 20. století.

Protože její předchůdkyně Charlotta Masaryková byla vážně nemocná a brzy zemřela, je dodnes vnímána jako první první dáma až paní Hana. Na tuto roli se připravovala roky jako manželka ministra zahraničních věcí, která doprovázela manžela i prezidenta Masaryka při řadě společenských událostí. Podle jejích současníků byla vždy kultivovaná, reprezentativní a taktní.

Tyto vlastnosti nezískala ze dne den. Určitá pokora jí byla vlastní, ale jazykové znalosti, obratnost v komunikaci a distinguované vystupování tříbila díky řadě kontaktů, častým cestám a sebevzdělání. Součástí celkového obrazu vždy noblesní první dámy byl i její vzhled.

Díky vždy aktuálním, vhodně k příležitosti zvoleným, kvalitním a jejímu osobnímu stylu odpovídajícím oděvům se stala vzorem elegance. Napodobovala jí Marta Gottwaldová i řada obyčejných žen. Kouzlo elegance ovšem netkví v dokonalém oděvu z prestižního módního závodu, ale je tvořeno souzněním vkusu a vnitřního světa, tj. harmonií oděvu s nositelem. Osobitý přístup paní Hany k módě se projevil především v oblibě kostýmů.

Nejraději nosila anglické kostýmy smokingového střihu, které ozvláštňovala řadou doplňků. Důležitou roli hrály především klobouky. V kontextu jednoduchým praktických kostýmů byly ty naopak apartní a nápadné. Paní Hana měla schopnost kombinovat a svůj oděv pak nosit s noblesou. To je to, co dnes označujeme spojením „prvorepubliková elegance“. A to paní Hana ztělesňovala více než kdokoli jiný.

Existuje hranice, kterou by vědci při cestě za poznáním nikdy neměli překročit? Je možné ospravedlnit etické prohřešky nebo dokonce zločiny tím, že se jich lidé dopustili v zájmu dosažení vědeckého pokroku nebo jiného vyššího cíle? Můžeme posuzovat chování a postoje lidí v minulosti na základě našich současných norem? Sam Kean ve své nové knize hledá odpovědi na tyto i další komplikované otázky, ale činí to navýsost zajímavou a zábavnou formou. Dějiny vědeckého zkoumání jsou plné pozoruhodných i bizarních postav, které při své práci překračují různá tabu, zaplétají se s podsvětím a někdy dokonce skončí na popravišti. Co třeba pár dobrých historek o pirátech a otrokářích se zálibou ve vědě, vykradačích hrobů, vraždícím anatomovi, elektrickém křesle, žárlivých paleontolozích, lobotomii, atomové bombě a ruských špionech, pohlavních chorobách, teroristovi v péči psychologů a jedné zvlášť nevydařené operaci na změnu pohlaví? Jedna věc je jistá: čtení o dějinách vědy rozhodně nemusí být nuda!

Komiks Démoni balkánské války vznikl na základě skutečných událostí popsaných v bestselleru Vladimíra Dzuro Vyšetřovatel. Děj se odehrává během války v bývalé Jugoslávii a následného vyšetřování a stíhání válečných zločinců. Kniha si mimo jiné klade za cíl přiblížit nesmyslnost samotného válečného konfliktu, zrůdnost etnického násilí a nebezpečí falešných zpráv v médiích, a to i těm čtenářům, kterým textově obsáhlé dílo Vladimíra Dzuro zatím uniklo.

Vladimír Dzuro působil jako první a po dlouhou dobu jediný Čech v týmu hlavního žalobce Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii v Haagu. Byl pověřen vyšetřováním válečných zločinů Srbů v Chorvatsku a západní Bosně. Komiks ani původní kniha tedy logicky nejsou komplexním pohledem na celý konflikt, ale popisují sled událostí, které vedly k zatčení vůbec prvního válečného zločince od skončení druhé světové války a významným způsobem pomohly k nastartování procesu vyrovnání se s krvavou minulostí a k potrestání viníků.

Hlavním autorem a iniciátorem celého projektu komiksu Démoni balkánské války je Jan Kužník.

Návštěva zámku je něco jako pohádka. Snad každý někdy na chvíli podlehne okázalé nádheře, zamyslí se nad zašlou slávou a užije si klidnou procházku po kouzelném zámeckém parku nebo zahradě.

Kniha zkušeného autora a pedagoga Jana Kvirence (která navazuje na úspěšný svazek věnovaný českým a moravským hradům) jim k tomu nabízí něco navíc: příběhy pozoruhodných rezidencí a jejich majitelů či návštěvníků, kteří se mnohdy nesmazatelně zapsali do dějin naší země, Evropy či celého světa, nebo pomáhali vytvořit něco jedinečného, co nemá jinde obdoby.

Jako obvykle nechybí rozsáhlé citace různých pramenů, širší historický kontext, množství historických i současných fotografií a především spousta zajímavých a někdy možná nečekaných informací, které potěší a obohatí každého milovníka historie.

Na kterém zámku zahynula při výbuchu prostopášná šlechtična?
Ve které šlechtické rodině působil jako vychovatel Karel Čapek?
Kde najdeme zámek, který se v 19. století změnil v nemocnici?
Kterého zámeckého pána portrétoval Karel Škréta?
Kdo byli Černá paní, bič Evropy nebo Perla Moravy?
Byl František Palacký opravdu vzorným žákem?

Říká se, že jednou z otázek nejvlastnějších lidskému druhu je přemýšlivá otázka proč. Proto je až s podivem, jak málo se někteří v dospělém věku takto ptají. Přitom jde o otázku, kterou dokáže s radostí, upřímnou zvědavostí a svéráznou urputností položit každé malé dítě… leč „rutinou života a systémem vyladění“ dospělí na ni ne vždy dokážou se stejným nadšením, přehledem a otevřeností odpovědět.

Existuje ale věda, které je nepochybující splývání s dobou a vůlí mocných programově protivné, která na mnohá „proč“ kriticky odpovídá a nová „proč“ s přirozenou potřebou další emancipace formuluje. Vydejte se proto spolu s námi na úžasnou cestu za poznáním tohoto vědního oboru – za poznáním SOCIOLOGIE.

Budeme vám vyprávět atraktivní vědecký příběh o moderní společnosti, v němž se jistě každý najde a třeba ho i využije ve svém všedním životě.

Tento příběh vypráví o vědě, která analyzuje a vysvětluje důležité okolnosti našich individuálních životů, našich komunit i moderního světa jako celku. O vědě, která rozšiřuje sociální senzitivitu a znalosti mezilidských vztahů, kultur a institucí, jež hluboce ovlivňují nás osobně i lidskou historii. Ukazuje, jakým způsobem sociologie zkoumá okolní svět, jak sbírá data a interpretuje je, jak nachází odpovědi a nastoluje nové otázky.

Snaží se uchopit každodenní život, a to jak jednotlivce, skupiny, tak i celých společností. Nabízí hluboké pochopení procesů determinujících lidské životy, charakter sociálních problémů a krizí, vývojové trendy současnosti.

Prostřednictvím jejich poznání bychom měli být schopni lépe porozumět silám určujícím naše životní osudy a výsledky našich životních projektů. Poukazuje na tendenci sociologie nahlížet a doceňovat váhu spojitostí mezi individuálními životy a sociokulturními podmínkami, která představuje významnou průpravu pro vedení autentického, svobodného a zodpovědného osobního i profesního života v dynamické a nejistotou prosycené společnosti 21. století.

Informace chce být svobodná (Information want‘s to be free) je hackerské heslo, které pochází z dob, kdy slovo hacker ještě nemělo zdaleka tak negativní nádech a o tajných zákoutích kyberprostoru mělo ponětí jen pár osamělých geeků.

S touto knihou budete sledovat dramatický vývoj kyberkultury od zrodu kyberpunku, přes vznik globální sítě, původně navržené ke svobodnému šíření informací a virtuální spolupráci, až po dnešní dobu postfaktickou, využívající internet k marketingovým účelům, propagandě a šíření dezinformací.

Dozvíte se o zásadních hnutích a novodobých hrdinech, bojujících za digitální svobodu, kteří se snaží o zachování internetu jako decentralizované zóny v době, kdy se jeho vývoj ubírá už zcela opačným směrem podléhá mocenské kontrole, cenzuře a tržní monopolizaci. Utopie se tak stává dystopií.

Hudební publicista a skladatel Lukáš Hurník v knize nabídne dvě cesty poznávání klasické hudby – „zvenčí“, tzn. bude průvodcem hudební nabídkou současnosti, ale i „zevnitř“, tedy pohledem do skladatelovy pracovny, na jeho pracovní postupy, na logiku hudebního jazyka a mechanismy, které mění melodie, rytmy a hudebních barvy na  lidské emoce.
Kniha zohlední také některé proměny, které v oblasti vnímání klasické hudby nastaly. V knize se o hudbě nebude jen psát, doporučené odkazy a QR kódy propojí čtenáře s doporučenými hudebními ukázkami nebo konkrétním videem.

Armády v průběhu historie nasazovaly pěchotu jako hlavní útočnou sílu, ale shromažďování a rozmisťování těchto jednotek a jejich vybavení může být časově velmi náročné, a to i od doby zavedení železnic a motorových vozidel.

Když němečtí vojenští plánovači ve 30. letech 20. století vytvářeli Panzerwaffe, uvědomili si, že rychlý pohyb tankového útoku vyžaduje motorizovanou pěchotu, která poskytuje veškerou nezbytnou podporu. Touto pěchotní složkou byla pro tankovou divizi integrální Schützenbrigade (střelecká brigáda), původně přepravovaná na nákladních automobilech, ale od roku 1939 vybavená univerzálnějšími transportéry (Mannschaftstransportwagen, později Schützenpanzerwagen). Tyto polopásové obrněné transportéry změnily motorizovanou pěchotu na mechanizovanou a v průběhu léta 1942 došlo i ke změně názvu ze Schützen- na Panzergrenadier (obrněná pěchota).

Český název pancéřoví granátníci byl používán v období 2. sv. války, současná terminologie používá termín tankoví granátníci, což věcně odpovídá motorizované/mechanizované pěchotě.

Analytická a regulační praxe rozhlasového a televizního vysílání v ČR dosud neměla k dispozici ustálený výklad konceptů objektivity a vyváženosti, a nemohla proto zohlednit klíčový požadavek vysílacího zákona, aby nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě.

Tento stav dlouhodobě generoval nejistotu na straně vysílatelů, nespokojenost na straně politických aktérů a nedůvěru na straně veřejnosti, přestože ve věku sociálních sítí stoupá význam vysílacích médií (a to zejména těch veřejnoprávních) pro provoz veřejné sféry a racionální (celo)společenské debaty, které se bez legitimity založené na kvalitním a vyváženém pokrytí politiky dlouhodobě neobejdou.

Předkládaná publikace má ambice tento neuspokojivý stav řešit jak detailním výkladem stěžejních teoretických východisek, tak i navazující metodikou pro provádění kvantitativní obsahové analýzy vysílání. Je určena klíčovým aktérům české vysílací a regulační praxe – zaměstnancům veřejnoprávních i soukromých vysílatelů, regulačním orgánům a analytickým pracovištím. Své uplatnění najde při profesní přípravě budoucích žurnalistů a mediálních analytiků, stejně jako v debatách veřejnosti a jejích politických zastupitelů.

Publikace vznikla jako hlavní výstup grantového projektu Vyváženost v rozhlasovém a televizním vysílání společného řešitelského týmu Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a společnosti Newton Media.