Společenské vědy, historie

Hitlerovo šokující rozhodnutí napadnout v červnu 1941 Sovětský svaz se nakonec ukázalo být zlomovou událostí celé druhé světové války.

Po počátečních vítězstvích postoupili Němci až k Moskvě, ale po ruské protiofenzivě na přelomu let 1941 a 1942 se začala karta postupně obracet. Důležitou roli v tom nepochybně sehrála i pověstná ruská zima, na kterou nebyla armáda nacistického Německa dostatečně připravena. Němci během první zimy na ruské půdě neměli potřebné vybavení a uchylovali se k improvizaci.

V roce 1942 proto německé velení sestavilo „Příručku pro vedení války v zimě“, která měla vojákům poskytnout potřebné instrukce, jak bojovat v drsných zimních podmínkách ve sněhu a mrazu, jak si vybudovat úkryt, jak si poradit s logistikou.

Metodičtí Němci se nakonec s klimatickými podmínkami víceméně vyrovnali, ale i tak se museli smířit se skutečností, že narazili na velmi odolného a početně silnějšího protivníka, který byl nakonec nad jejich síly.

Nepopsatelné podmínky válečných operací v zimních podmínkách jsou v knize barvitě přiblíženy prostřednictvím jedinečných záběrů ze sbírky dobových válečných fotografií Iana Baxtera, předního znalce německých vojenských dějin 20. století, německé vojenské techniky a dějin druhé světové války. Šílenství války je někdy nejlépe vidět na zdánlivě nepodstatných detailech.

Publikace přináší zasvěcený pohled na problematiku etických specifik a uplatňování etiky ve veřejné správě. Zahrnuje aktuální koncepty, jako jsou otevřené vládnutí, integrita a etická politika, které vycházejí z nejnovějších mezinárodních zkušeností. Přibližuje progresivní nástroje, jakými jsou compliance, etický audit či whistleblowing, jež jsou v ČR dosud mnohdy tabuizované.

Profesionální, výkonná a klientsky orientovaná veřejná správa vyžaduje vysoce kompetentní úředníky a zaměstnance. Součástí profesionality je osobní integrita a etické kompetence, které by měly být efektivně podporovány organizační kulturou. Čtenáři v knize naleznou modely pro rozhodování ve složitých a dilematických etických situacích. Publikace se zabývá i takovými společensky závažnými problémy, jako jsou střet zájmů, korupce či diskriminace. Úvodní teoretické kapitoly dodávají monografii ucelený rámec.

Publikace je vhodná nejenom pro úředníky a zaměstnance veřejné správy, ale také pro studenty společenskovědních oborů a všechny ty, kteří chtějí získat nejnovější poznatky k formování etické politiky a prosazování etiky a integrity v organizacích.

Tato výpravná obrazová publikace se podstatně liší od běžných publikací, věnovaných historii největšího konfliktu 20. století. Je to vlastně fotoalbum s minimem textu, ale s více než dvěma sty překvapivých fotografií chátrajících zbraní a výzbroje, jež po sobě zanechaly bojující strany prakticky na všech kontinentech, snad s výjimkou Antarktidy.

Po stručném úvodu následují v pěti kapitolách fotografie ze všech válčišť druhé světové války, od západní a východní Evropy přes Středozemí, Střední východ a severní Afriku až po Asii a Tichomoří. Všude tam se zachovalo velké množství zbraní, munice, letadel, obrněných vozidel a pevnostních staveb válečného arsenálu, jehož bezpříkladnou obrovitost fotografie bezděčně dokumentují.

Nechybí ani kapitola o obou amerických kontinentech, kde se sice přímo nebojovalo, ale kde stále stojí pobřežní opevnění a kde lze v horských pustinách najít vraky letadel, jež se zřítila při cvičných letech nebo při návratu z protiponorkových patrol.

Působivost rozmanitých, v knize zobrazených artefaktů, od samopalu PPŠ-41, vykopaného pod dlažbou Volgogradu, přes torza opuštěných vozidel v Západní poušti a vraky potopených lodí v laguně Truk až k pobřežním bateriím a opevněným liniím, jako byl Atlantický val či obrovitý ponorkový bunkr v Lorientu, ale též československé pohraniční opevnění, ještě umocňuje skutečnost, že se jedná o zrezavělé nebo krustou mořských živočichů pokryté trosky, náboje nebo o omšelé, ve vegetaci se ztrácející betonové stavby.

To vyvolává natolik silný pocit zmaru, že teprve při pohledu na tyto válečné památky v různém stupni rozkladu, roztroušené po celém světě, si člověk v celé nahosti uvědomí gigantický rozsah a tragédii konfliktu, který skončil před více než pětasedmdesáti léty. Snad ještě více než nablýskané exponáty ve vojenských muzeích vypovídají fotografie opuštěných zbraní v této knížce o hrdinství a utrpění mužů, kteří s nimi a v nich bojovali a až příliš často umírali.

Inovační doktrína Blitzkriegu, založená na součinnosti tankových svazků, dělostřelectva a bitevního letectva, přinesla německé armádě na počátku druhé světové války na všech bojištích nejen převahu, ale také poznatek, jak je důležité nepřipustit, aby nepřítel mohl své tanky nasadit obdobně.

Proto se Němci též stali průkopníky ve vývoji prostředků k ničení tanků, od raných ručních protitankových zbraní a protitankových kanonů malých ráží, účinných na krátkou vzdálenost, až k vytváření speciálních protitankových jednotek Panzerjäger s těžší a účinnější výzbrojí.

Druhý svazek díla Lovci tanků, historie Panzerjäger 1943–1945 v devíti kapitolách detailně popisuje nasazení jednotek Panzerjäger na jednotlivých bojištích, jejich úsilí čelit lavinám spojeneckým tanků novými a čím dál tím silnějšími protitankovými zbraněmi. Na základě dobových fotografií a dalších unikátních dat Anderson demonstruje, jak Němci zaváděli do výzbroje protitankové kanony neustále rostoucích ráží, jak prakticky každý tankový podvozek použili k přestavbě na speciální protitanková vozidla s výkonnými kanony, pro něž se vžil název stíhač tanků Jagdpanzer.

Kniha líčí, jak byli Němci kvůli nedostatečné kapacitě vlastního průmyslu nuceni v roce 1942 upravovat trofejní techniku na stíhače tanků, a jak později u strojů jako Ferdinand, Nashorn a Jagdpanther nejen dospěli k ráži 8,8 cm, ale též, aby nahradili kvantitu kvalitou, použili kanon 12,8 cm u monster, jakým byl Jagdtiger, a jak v protikladu k nim vyvinuli jednoduchou pěchotní zbraň, jakou byla pancéřová pěst Panzerfaust.

Napříč dějinami vojenství se táhne nekonečný příběh souboje mezi doktrínou útoku a obrany, mezi mečem a štítem, mezi střelou a pancířem, a Thomas Anderson dílem Panzerjäger k němu připsal navýsost zajímavou kapitolu.

Bobby Fischer (1943–2008) je v šachovém světe považovaný za legendu, mimo šachové kruhy pak za určitý symbol epochy studené války. Fischer, zázračné šachové dítě, se v patnácti letech stal nejmladším americkým velmistrem všech dob. V roce 1972 hrál o titul mistra světa s ruským velmistrem Borisem Spasským – a jejich souboj v éře vrcholícího soupeření USA a SSSR se stal legendou.

Nikdy předtím nebyla šachům věnována taková pozornost – a Bobby Fischer se v devětadvaceti letech dostal na úplný vrchol. Pak ale následoval nezadržitelný pád: projevila se u něj duševní choroba, stal se silně paranoidním a zcela se oddal různým fantastickým konspiračním a antisemitským teoriím, což bylo o to bizarnější, že byl sám židovského původu. Jeho spory s americkými úřady došly dokonce do bodu, že veřejně schvaloval útoky na New York z 11. září 2001. V USA mu hrozilo zatčení, a tak strávil zbytek života v různých zemích světa jako uprchlík.

Zemřel v ústraní na Islandu. Bobby Fischer, výjimečný šachista, se tak z první globální šachové celebrity a americké kulturní ikony stal psancem a podivínem. Komiksové zpracování jeho životních osudů proto překračuje svět šachu a stává se i svědectvím o bouřlivém období studené války.

Nevšední publikaci ocení kromě odborníků z akademického prostředí i pamětníci a aktéři nezávislých scén.
 
Autoři se zaměřují na vývoj nepřehlédnutelného fenoménu novodobé nezávislé tiskové produkce – tzv. fanzinů (z anglických slov „fan“ + „magazine“ = fanouškovský časopis). V řadě subkultur a komunit fanziny plnily roli alternativních médií, pomáhaly tyto paralelní komunity vytvářet a představují jeden z mála informačních zdrojů k jejich historii.

Monografie přináší pohled na fenomén fanzinů v českém a slovenském prostředí a navazuje tak na domácí výzkum samizdatu, stejně jako na práce zahraničních autorů. Kniha se orientuje na různé rozměry fanzinové produkce od osmdesátých let 20. století po současnost. Rozebírá způsoby výroby, distribuce či obsah vybraných titulů a jejich roli nejen v subkulturních prostředích. Je určena především čtenářům, kteří se zajímají o problematiku fanzinů a alternativních tiskovin, subkultur, dějiny žurnalistiky, alternativní životní styly, ale stejně tak i o nedávnou minulost.

Panzerkampfwagen V Panther je považován za vzor mnoha poválečných tanků. Zosobňoval dokonalou rovnováhu mezi palebnou silou, pancéřovou ochranou a mobilitou, která ve své době neměla konkurenci.

Po určitých potížích s prvními modely se tank změnil z „problémového dítěte“ na jeden z nejcennějších prostředků Panzerwaffe. Unikátní, dosud nezveřejněné fotografie, přehledové tabulky, a především vzpomínky očitých svědků dávají této publikaci punc ucelenosti. Kniha obsahuje analýzu zbraňového systému tohoto vynikajícího tanku, ukazuje na jeho silné i slabé stránky, hodnotí situační hlášení z válečného období a nabízí poučná srovnání s nepřátelskými tanky, například T-34, KV, M4 Sherman a Cromwell.

Autor Thomas Anderson je odborníkem na německé vojenské dějiny v období 1933 až 1945. Při psaní knih se nespoléhá jen na vzpomínky nebo vydanou literaturu, ale opírá se především o fakta čerpaná z archivů.

Tato kniha se zaměřuje na strukturu a organizaci nejznámější jednotky druhé světové války – tankové divize (Panzerwaffe). Německá tanková divize čítala asi třináct tisíc mužů a představovala soběstačnou bojovou sílu, která byla schopná proniknout do nepřátelských obranných linií, vyčistit obsazenou oblast od všech zbývajících nepřátel a vytvořit novou frontu.

Tato kniha se věnuje fascinující historii těchto divizí od předválečného vývoje až k jejich postupnému nasazení v průběhu války. Kniha se navíc zabývá všemi specializovanými jednotkami, jež byly součástí tankových divizí.

Díky vzácným, dříve nezveřejněným fotografiím a velkému množství původních dokumentů je tato kniha jedinečný zdroj informací o struktuře, organizaci a rozvoji nejobávanějších sil nacistického Německa

Kniha určená všem teoretikům i praktikům sociální práce a dalším osobám v pomáhajících profesích napomůže zkvalitnit praxi pomocí hlubšího porozumění vlastní osobnosti a pochopení mechanismů zacházení s věděním a emocemi v sociální práci s rodinami. Kniha nabízí první ucelený a výzkumně podložený pohled na téma reflexivity v České republice a podpoří čtenáře ve vědomém využívání zplnomocňujících a efektivních přístupů v práci s klientem.

Kapitoly věnované teoretickému ukotvení tématu vymezují pojem „reflexivita“ ve vztahu k dalším pojmům, jako je „reflektivita“, „kritické myšlení“, „dekonstrukce“ či „metakognice“. Text je rovněž zaměřen na dynamičnost reflexivity v jejích úrovních, cyklech a hloubce. Speciální část je vyčleněna pro výhody a limity reflexivity v porovnání s přístupem založeným na evidenci. Dále se text zabývá vymezením reflexivity jako: projektu (re)konstrukce já sociálního pracovníka, schopnosti (re)konstruovat vědění a nástroje (re)konstrukce emocí. Poslední část knihy je věnována výzkumu utváření a fungování reflexivity v české sociální práci s rodinami.

Tato kniha je o moudrosti a stupiditě. O rozumu a iracionalitě. O falešných představách, iluzích a předsudcích, které máme o světě, druhých lidech i sobě samých.
 
Svět se od doby, kdy jsme se narodili, změnil víc než kdykoli v historii. A proměna se nezastavuje. Technologie jednadvacátého století uhánějí vpřed raketovou rychlostí a my se řítíme na digitálním koni do neznáma a namlouváme si, že třímáme otěže pevně v rukou…
 
Zatím máme štěstí, ještě jsme sami sebe nesmazali z povrchu zemského. Abychom ale jako druh přežili i nadále, stojí před námi zásadní výzva – postavit se své iracionalitě.  Mezi ty nejdůležitější schopnosti, bez kterých se neobejdeme, patří schopnost kvalitně nakládat s informacemi, kriticky myslet a neztrácet rozum.
 
Aby nám však samotné přemýšlení k něčemu bylo, je třeba začít se zabývat i opačným pólem – totiž stupiditou. O moudrosti toho už byla napsána spousta, o hlouposti, která nás ovlivňuje v míře větší než malé, bohužel jen málo.
 
A o tom všem je tato kniha.

 
 „Jen dvě věci jsou nekonečné – vesmír a lidská hloupost. Tím prvním si ovšem nejsem tak jist.“
Albert Einstein
 
 

Návštěva některého českého nebo moravského hradu představuje pro mnohé z nás jeden z nejoblíbenějších způsobů trávení volného času. Výlet na hezké místo, prohlídka interiérů i architektury, výklad průvodce…

Pokud ale o osudech hradu a jeho obyvatel víme něco navíc, co není běžně známo, stane se z obyčejné návštěvy něco mnohem zajímavějšího a leckdy nezapomenutelného. Kniha zkušeného autora a pedagoga Jana Kvirence nabízí čtenářům právě takovýto pohled „za oponu“ některých našich hradů.

Seznamuje je s pestrou škálou osobností a také s příběhy, které se v hradních palácích odehrávaly – a na nichž mnohdy závisely nejen osudy místních obyvatel, ale též Českého království i celé Evropy. Nechybí rozsáhlé citace různorodých pramenů, širší historický kontext, množství fotografií, původní ilustrace a především spousta zajímavých a někdy možná nečekaných informací, které potěší a obohatí každého milovníka historie. Kamenné pomníky minulosti vás zvou k návštěvě!

Který hrad používali čeští panovníci s oblibou jako „státní věznici“? Kde žil hradní pán, jenž si brával do ložnice živou lvici? Ve které hradní kapli vysvětil pod pohrůžkou smrti katolický biskup husitské kněze? Kde se odehrálo velkolepé představení, jehož součástí byl turecký nájezd na panství? Z jakého hradu pocházela jedna z prvních urozených žen, která se veřejně přihlásila k jednotě bratrské? Kam odklidil císař Rudolf svého nemanželského syna, aby uchránil dobrou pověst rodiny? Jak úřadoval mrtvý král? Kde létaly první balóny, hledal se poklad a ještě navíc vyrábělo hedvábí? Kolika pohřbů se dočkal král Václav IV.?

Ve středověku se podle oděvu obvykle na první pohled poznalo, ke které společenské vrstvě jeho majitel patří. Zda se jedná osobu duchovní nebo světskou, tedy šlechtice, měšťana či vesničana. V období husitských válek by se dokonce mohlo podle určitých znaků poznat, zda se jedná o radikálního či umírněného husitu nebo katolíka. Oděv také mohl napovědět, jakému se kdo věnoval povolání. Vedle funkčnosti oděvů a doplňků hrála zkrátka móda svou podstatnou roli i v této době.
Publikace poskytne čtenáři nejenom ucelenou představu o tom, jak se oblékali naši předkové v 15. století a jak pomocí oděvu dokázali projevit svoje postoje i náboženské přesvědčení, ale může být i cenným průvodcem při výrobě oděvu pro reenactory či divadelní a filmové kostýmní výtvarníky.
Obsah knihy vychází z dlouholetých výzkumů a poskytuje vhled do podoby oděvní kultury. Obsahuje i řadu podrobných návodů doplněných o detailní fotografie a nákresy, díky nimž si oděv, jaký nosili lidé v období 1. poloviny 15. století, mohou čtenáři sami zhotovit nebo jen vyzkoušet jednotlivé textilní techniky, které jsou k tomu potřeba.

Skutečně epochální práce německého historika a proslulého odborníka na nacismus Petera Longericha odhaluje poslední nevyjasněné otázky kolem říšského vůdce SS Heinricha Himmlera (1900 -1945) - autor jedinečným způsobem poskládal mozaiku Himmlerovy osobní životní historie, politické biografie a dobových nacistických reálií a otevřel nám tak překvapivý pohled na celkovou historii nacistické diktatury.

O Himmlerovi panuje spousta stereotypů: někdy je pedantským byrokratem, jindy je zase vylíčen jako ponurý ideolog tzv. konečného řešení. Petr Longerich však čtenáři poskytuje celkový přehled ze všech oblastí, které s Himmlerovou zodpovědností a působením nějakým způsobem souvisí, a ukazuje, jak neuvěřitelným způsobem zosobňuje tento muže strukturu a destruktivní dynamiku nacistické diktatury.

Tato první skutečně důkladná biografie říšského vůdce SS a velitele zbraní SS, šéfa Gestapa, komisaře pro upevnění německé národnosti, ministra vnitra a organizátora hromadného vyvražďování Židů rozkrývá Himmlerův podíl na teroru, pronásledování a vyhlazování - byl zodpovědný jak za represivní systém uvnitř Říše, tak za zločiny v koncentračních a vyhlazovacích táborech, zvěrstva páchaná SS na východní frontě nebo vykořenění a vysídlení milionů lidí pod německou správou.

Stephen Hawking byl geniální fyzik a kromě toho také velmi zábavný člověk, který měl rád společnost a byl velmi oblíbený – tato kombinace vlastností ho vlastně předurčovala k tomu, aby se stal globální celebritou.

V jedenadvaceti letech mu bylo diagnostikováno vzácné neurodegenerativní onemocnění, které omezilo jeho schopnost se pohybovat a mluvit, ale naštěstí nemělo vliv na jeho pronikavou mysl. Přestože mu lékaři předpovídali jen několik let života, Hawking ještě dlouhá desetiletí pokračoval ve výzkumech v oblasti kosmologie a teoretické fyziky.

Po vydání knihy Stručná historie času, v níž brilantně přiblížil složité fyzikální zákony vesmíru nejširší veřejnosti, se stal i popkulturní ikonou: objevil se například v televizních seriálech Star Trek: Nová generace, Simpsonovi nebo Teorie velkého třesku, vždy ale také vystupoval jako přední obhájce práv tělesně postižených.

Spisovatel Jim Otaviani a kreslíř Leland Myrick ve svém komiksu přibližují čtenářům nejen životní osudy velkého myslitele a veřejně známé osobnosti, ale především příběh člověka, který se za těmito identitami skrýval.

Mezi koncem první a začátkem druhé světové války uplynulo jen několik let, ale způsob vedení války se za tuto dobu změnil k nepoznání. Zákopovou válku a koňmi tažená děla vystřídaly rychlé přesuny moderních mobilních jednotek.

Německé obrněné divize se díky nim prohnaly západní Evropou a na východě se zastavily až před Moskvou. I pravidla bleskové války však vyžadovala, aby byly jednotky v první linii účinně podporovány rychle se pohybujícím samohybným dělostřelectvem – a jednotky Panzerartillerie v tomto ohledu dlouho neměly na bojištích konkurenci. Kniha, věnovaná vývoji tohoto druhu bojové techniky od jejího vzniku v meziválečném období až do konce druhé světové války, nabízí čtenářům přehled všech důležitých typů německých samohybných děl, jejich nasazení na různých bojištích a přímé zkušenosti jejich posádek z boje.

Výklad je založený na pečlivém studiu většinou zatím nepublikovaných pramenů a doplněný množstvím unikátních fotografií i přehledů technických dat, jak jsou ostatně čtenáři knih Thomase Andersona už dávno zvyklí.

Vojenské konflikty – ať už v našich hranicích, nebo v daleké cizině – představují dramatickou osu starších i novějších českých dějin. „Slavné bitvy“ nabízejí 44 střetnutí, počínaje bojem Sámovy říše v 7. století až po 19. století a začátek našich moderních dějin (legionářské vítězství u Zborova).

Vždy platilo, že „pozemští králové a knížata vděčí za slávu válkám a triumfům“. Vítězství i prohry určovaly osud nejen svých protagonistů, utvářely historii celé země, nemluvě o přímých i nepřímých dopadech války na život ohromného množství lidí. Každé bojiště je zároveň místem triumfu a tragédie, nejde pouze o vítězná defilé a lesk proslulých vojevůdců.

Osudové i pozapomenuté bitevní vřavy plasticky doplňují mapy bitev a tažení, nejrůznější autentické dobové prameny, legendy a především kronikářské záznamy, nechybějí přímá svědectví účastníků  – vojáků a jejich velitelů. Populárně-naučně pojatý text činí publikaci přístupnou nejen zájemcům o vojenství, ale o české dějiny vůbec.

Vůči alternativním faktům není imunní skoro nikdo. Občas jim určitě věříte i vy. Názory, postoje a úsudky totiž velmi často nejsou nic jiného než pouhé dojmy, založené na emocích, na vlastních nebo zprostředkovaných zkušenostech a na útržcích vzpomínek, z nichž některé ani nemají reálný základ. Právě z tohoto důvodu je tak snadné podlehnout propagandě, reklamě a manipulaci všeho druhu.

Pokud však budete vědět, které zákonitosti lidského myšlení jsou nejčastěji zneužívány k manipulaci a jak se při tom reálně postupuje, máte větší šanci odolat. A přesně tohle vás chce kniha, kterou držíte v ruce, naučit. Nejedná se o příručku, jak dělat dobře propagandu (ačkoli i k tomu může posloužit). Najdete v ní hlavně popis cesty (dez)informace od jejího tvůrce až do mozku cílové osoby. A touto cílovou osobou můžete klidně být i vy..

Německé tajné služby a ozbrojené síly spřádaly v letech 1939–1945 množství různých plánů: některé byly realistické (a také se uskutečnily), jiné vykazovaly spíše velikášské či fantastické rysy. Nacisté chystali například invazi na Island nebo do Severního Irska, přepadení Švýcarska či Gibraltaru, připravovali rozsáhlé sabotážní akce zaměřené na infrastrukturu USA a možná dokonce plánovali i únos Churchilla, Roosevelta a Stalina z konference v Teheránu v roce 1943.

Tato kniha opisuje více než čtyři desítky operací, které mají jednu společnou vlastnost – nikdy k nim nedošlo. Zatímco o provedených vojenských akcích druhé světové války toho bylo napsáno mnohé, tyto (naštěstí jen plánované) už tak známé nejsou.

Přesto zasluhují pozornost, protože jejich studium umožní i po letech lépe pochopit myšlení nacistických stratégů. Italský historik Gabriele Faggioni na základě archivního výzkumu, dobových fotografií a podrobných historických map představuje zapomenuté tajné vojenské akce, které měly do války zatáhnout nové státy a rozšířit ji do dalších částí světa.

Lovci tanků, známí jako Panzerjäger, měli za cíl jediné: vyhledat a vyřadit z boje nepřátelské tankové síly. Ve druhé světové válce tak jednotky Panzerjäger představovaly účinnou zbraň Wehrmachtu, která se významně zasadila o úspěchy německé armády. K jejich efektivnosti přispěly i kanony československé firmy Škoda, které byly protitankovým jednotkám přidělovány.

Kniha známého odborníka Thomase Andersona poprvé kompletně zachycuje vznik a vývoj německých protitankových jednotek Panzerjäger se zaměřením na léta 1939 až 1942. Lovci tanků pomohli německým jednotkám na začátku druhé světové války převálcovat Polsko, poté Nizozemsko a Francii. Jejich bojové schopnosti následně prověřily střety se sovětskými tanky během operace Barbarossa.

Autor v knize rozkrývá ojedinělý příběh historie těchto německých bojových jednotek na základě unikátních dobových fotografií z válečných archivů, bojových hlášení, taktických plánů a technických dat.