Beletrie

Jedinečné, často neuvěřitelné, ale i běžné příhody, které prožívají všichni dospělí, jejichž dítě začalo chodit do školky. Rozpustilé příběhy tříleté Viki jsou podané autorem, který má dar vidět humor všedních situací a vystihnout každodenní zážitky tak, až vám dají pocit, že v tom nejste sami! Rozverné příhody si získaly tisíce příznivců a ti se shodují v jediném: "Při čtení nejezte, ani nepijte! A pokud vaše dítě spí, zamkněte se s knihou za čtvery polstrované dveře.."

Přečtěte si nejnovější zápisky z autorových cest za uplynulé tři roky. Obsahují postřehy a zážitky z dvaceti zemí světa, obohacené o zvyklosti a zajímavosti z procestovaných oblastí – tentokrát pohledem „pana profesora na cestách“. Václav Klaus na svých cestách zaznamenával zajímavosti, zvyklosti, obyčeje, zajímavé detaily z procestovaných oblastí.

Kniha je doplněna řadou barevných fotografií, které dokreslují navštívená místa.

Za svou politickou éru procestoval Václav Klaus pět kontinentů a na těchto cestách se postupně zrodila myšlenka každodenních, v průběhu dne utvářených zápisků, které byly ještě tentýž den odesílány domů do médií. Zápisky nebyly, a nejsou, nikdy dodatečně upravovány ani vylepšovány. Jsou to bezprostřední dojmy a zážitky z cest za poslední tři roky, a i když je více zápisků tzv. postprezidentských, není jich o nic méně, než bývalo těch prezidentských.

V navštívených zemích však stále zůstává i prezidentský způsob dopravy – policejní doprovod. „V minulosti jsem se vždy vztekal, že jejich houkání či blikání zlobí místní lidi a že se mohou mračit ne na mne, ale na Českou republiku, což jsem nechtěl. Stejný je i pohyb nenápadných pánů v civilu kolem mne, když jdu nakupovat, což je typické zejména v zemích mimo střed Evropy. Jsou však taková místa, kde by bez policejního doprovodu putování městem nebylo možné – Istanbul, Mexico City, Hongkong.“

Kniha populárního autora literatury faktu poutavým způsobem a na základě dodnes málo známých anebo zcela neznámých faktů (a to včetně dobových černobílých fotografií) ukazuje čtenáři tehdejší dění, jež mu bylo a dodnes bohužel je často předkládáno ve zkreslené podobě.
Publikace se kladně vymyká svým pojetím – důrazem na fakta, byť jsou někdy až příliš drsná, a objasňováním příčin a následků tehdejších dějů. Autor čtenářům nejprve představuje Ohnivou předehru osvobození, věnuje se málo známým koncentračním táborům na českém území, transportům a pochodům smrti a nevynechává ani takzvaný Masakr v Ústí, který se odehrál 31. 7. 1945.

Evě Mozesové bylo pouhých deset let, když byla i se svou rodinou poslána do Osvětimi. Zatímco její rodiče a dvě starší sestry odvedli nacisté rovnou do plynových komor, Evu a její dvojče Miriam si vybral jakožto pokusné objekty muž, který byl znám jako Anděl smrti – doktor Josef Mengele. Dívky byly podrobovány sadistickým medicínským experimentům a každý den musely bojovat o svůj život.V tomto neuvěřitelném příběhu, který sepsala samotná oběť děsivých událostí, jsou čtenáři svědky dětské odolnosti proti mimořádnému zlu. Příběh je na jedné straně otřesným příkladem lidské krutosti, zároveň však také dokladem neskutečné odvahy a vůle malé dívky, která ví, že musí přežít, aby zachránila svou sestru.„Zůstat naživu byla ta nejdůležitější věc. Věděly jsme, že jsme naživu kvůli experimentům. Díky šťastné náhodě přírody. Protože jsme byly Mengeleho dvojčata…“

Opráski sčeskí historje jsou krátké komiksy (stripy) postavené na reálném historickém základu, který někdy doplňuje vykonstruovaná pointa. Správná gramatika v nich jde stranou, velký prostor naopak dostává specifický a často nekorektní humor. Z těchto důvodů mají jak mnoho fanoušků, tak i odpůrců. Po prvním a druhém díle vám přinášíme díl třetí s novými a ještě lepšími opráski.
Opět je doplňují medajlonky velkých postav našich dějin. Dovíte se například, že velikán vědy a hrdina školních kabinetů Jan Amos Komenský, neměl rád děti, ale také to, že knihy Bohumila Hrabala jsou hned po kocovině tím nejlepším, co české pivo dalo světu.

Znáte skutečné příběhy Cylira a Metojeda, Fridexe Falcskiho, Zmikunda Lucembruskiho nebo Dementa Kutwalda? Víte, jak se skutečně staly významné události historie českých zemí? Pokud si myslíte, že ano, OPRÁSKI SČESKÍ HISTORIE vám dokáží, že ne! Velikán českých dějin a ústřední postava oprásků Zmikund Lucembruski je v knize popisován takto: „Velmi schopní chlapík, žeje aš s poďivem, žeho Češi nemaj vůbec ráďi. Narosďíl ot ěho bráhci Valcava IV., coš bil oběktivňě magor. Po slavním taťinkovi to nemňel lechkí, a protože bil mlaší sin, zbili naněj jen Uhri.“ No, nekupte to! Za „nakradatelství Garda“ bychom chtěli poděkovat „historickímu ústafu“, že jsme byli vybráni z mnoha kandidátů a mohli jsme tento cenný klenot české literatury, vyskytující se doposud pouze na sociálních sítích, vydat knižně. A pokud se vám to nelíbí, tak SE STIM SMIŘte!

Něco za něco je poutavý román, ve kterém autorka s nevšedním porozuměním, psychologickými znalostmi a řemeslnou zručností, líčí příběh jednoho rozpadajícího se manželství z pohledu tří žen - manželky, milenky a tchýně. Člověk nikdy předem neví, jakou podobu má štěstí, a proto ani hlavní hrdinka knihy čtyřicátnice Martina netuší, že tragédie, jíž prochází, může nakonec přinést i něco dobrého, a možná i zachránit život jejího tříletého syna. To vše ovšem jen v případě, že tři ženy tří různých generací k sobě