Matějek Jaromír

Publikace v kontextu evropské filozofické tradice nabízí orientaci v důležitých tématech obou souvisejících oborů. Publikace je věnována propojení filozofie (etiky), práva a vědeckého poznání s klinickou praxí pediatrie a neonatologie.

Obecné kapitoly definují základní principy bioetiky, základní pojmy a směry etiky. Vybrané praktické kapitoly řeší klinické a psychosociální otazníky pediatrie a neonatologie. Velká část praktického oddílu knihy je věnována etice paliativní péče v dětském věku a neonatologii. Zamýšlí se nad hranicí viability, intenzivní, vývojovou a následnou péčí v neonatologii, řeší problematiku bolesti, umírání, (ne)zahájení a ukončení život udržující léčby. Součástí je doprovázení rodiny dítěte s život limitující diagnózou, terminální fází onemocnění a na konci života. Zmíněny jsou i zdánlivě okrajové oblasti, jako je etika výzkumu, psychologie, genetika, výživa dětského věku, právo na kojení a výživu mlékem matky. Zmiňuje také právní a etickou problematiku babyboxů, náhradního mateřství, císařských řezů na přání, problematiku očkování. Pozornost je věnována dospívajícím.

Rozsáhlý oddíl je pak věnován eticko-právním souvislostem. Tématy jsou koncept nejlepšího zájmu dítěte, ochrana práv dítěte, zástupné rozhodování, informovaný souhlas v pediatrii a etické souvislosti péče o děti z jiného kulturního prostředí, vlivu medií na formování zdraví dítěte. Samostatná kapitola je věnovaná týmové práci.

Monografie je určena zdravotníkům (lékaři i sestry) v oboru pediatrie, neonatologie a paliativní péče. Může být přínosem studentům, kteří směřují k oboru pediatrie, pečujícím zdravotně-sociálního pomezí v pediatrii.

Kniha je zaměřena na oborově specifická témata akutní a urgentní péče z hlediska etiky. Autoři se snaží popsat dilemata, která zatím nejsou v české medicínskoetické diskuzi příliš častá, ale lékaři a záchranáři se s nimi setkávají. Texty vycházejí z praxe a jsou také na klinickou praxi orientovány.

Tato kniha není o teoretickém bádání, ale klade otázky, na které dříve či později narazí nejen specialisté na urgentní medicínu, ale všichni zdravotníci, kteří se s akutními stavy mohou setkat. Je nutné resuscitovat vždy? A pokud ne, kdy je resuscitace škodlivá? Jak mluvit s pacientem v terminální fázi života, jak zůstat lidský a neschovávat se za medicínu a technologie? Je etika potřebná i při zvládání mimořádných událostí a katastrof? Jak přijmout princip třídění, když je nemocných nebo raněných příliš a prostředků pomoci málo? Je omezení svobody jednotlivce při katastrofě správné? Co je etické při informování o nemoci, zdraví a mimořádných událostech v médiích? Existují nerovnosti v poskytování zdravotní péče? Jak zvládat pacienty, kteří si sami ničí zdraví, jak ošetřovat viníky dopravních nehod, agresory, sebevrahy? Na tyto, ale i mnohé další otázky se pokusili autoři v této publikaci odpovědět.