Koťa Jaroslav
Doc. PhDr. Jaroslav Koťa ukončil v roce 1976 studia filozofie a psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pracoval nejprve v kabinetu pro modernizaci výuky při katedře lingvistiky a fonetiky FF UK, poté přešel na katedru pedagogiky, kde byl výzkumně činný v pedagogické laboratoři. Roku 1979 získal na katedře filozofie titul PhDr. Před listopadem 1989 učil na katedře pedagogiky FF UK obecnou psychologii, sociální psychologii a základy pedagogiky. Prošel psychosociálním tréninkem v balintovských skupinách v programu SUR. V polovině devadesátých let se účastnil mezinárodního výzkumu profesora McClellanda „Professions in Modern East Central Europe“. V letech 1995–1999 byl ředitelem Pedagogické laboratoře při Školském úřadu Praha 1. Vedl výzkumy týkající se změn učitelské profese, autority učitele a modernizace výuky. Účastnil se postgraduálního vzdělávání výchovných poradců a vedoucích pedagogických pracovníků. Habilitoval roku 1997 na FF UK v Praze v oboru pedagogika prací Poslání učitele (diskurs o profesionalizaci učitelů). Od února 2000 do ledna 2003 byl proděkanem FF UK pro doktorské studium, celoživotní vzdělávání a akreditace a členem vědecké rady FF UK. Dlouhodobě působil jako prezident Czechdidac – společnosti sdružující tvůrce, výrobce a prodejce učebních pomůcek. Na Pražské psychoterapeutické
fakultě a na Pražské vysoké škole psychosociálních studií přednášel témata na pomezí filozofie, sociologie a psychologie. Na PVŠPS působí jako člen vědecké rady a prorektor pro studium. Je odborným garantem studia pedagogiky na FF UK a předsedou oborové rady pedagogiky, členem oborové rady pedagogiky na FF MU v Brně, oborové rady ošetřovatelství na katedře ošetřovatelství Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, vědecké rady Institutu vzdělávání a poradenství České zemědělské univerzity a vědecké rady Univerzity J. A. Komenského Praha. Publikoval řadu článků z oblasti filozofie výchovy, sociologie výchovy a prevence sociálně patologických jevů. Mezi jeho knižní texty patří Aktuální problémy výchovy (s R. Jedličkou, 1998), Děti a mládež v obtížných životních situacích (s R. Jedličkou, P. Klímou, J. Němcem a J. Pilařem, 2004). Jako editor a spoluautor se podílel na vzniku publikace Dobro, zlo a řeč v psychoterapii (2009), učebnice Sociologie výchovy a školy (s R. Havlíkem, 2011), přispěl texty do monografie Teorie výchovy – tradice, současnost, perspektivy (ed. R. Jedlička, 2014), Poruchy socializace u dětí a dospívajících (ed. R. Jedlička, 2015) nebo sborníku Učit se být učitelem (ed. M. Strouhal, 2016).
fakultě a na Pražské vysoké škole psychosociálních studií přednášel témata na pomezí filozofie, sociologie a psychologie. Na PVŠPS působí jako člen vědecké rady a prorektor pro studium. Je odborným garantem studia pedagogiky na FF UK a předsedou oborové rady pedagogiky, členem oborové rady pedagogiky na FF MU v Brně, oborové rady ošetřovatelství na katedře ošetřovatelství Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, vědecké rady Institutu vzdělávání a poradenství České zemědělské univerzity a vědecké rady Univerzity J. A. Komenského Praha. Publikoval řadu článků z oblasti filozofie výchovy, sociologie výchovy a prevence sociálně patologických jevů. Mezi jeho knižní texty patří Aktuální problémy výchovy (s R. Jedličkou, 1998), Děti a mládež v obtížných životních situacích (s R. Jedličkou, P. Klímou, J. Němcem a J. Pilařem, 2004). Jako editor a spoluautor se podílel na vzniku publikace Dobro, zlo a řeč v psychoterapii (2009), učebnice Sociologie výchovy a školy (s R. Havlíkem, 2011), přispěl texty do monografie Teorie výchovy – tradice, současnost, perspektivy (ed. R. Jedlička, 2014), Poruchy socializace u dětí a dospívajících (ed. R. Jedlička, 2015) nebo sborníku Učit se být učitelem (ed. M. Strouhal, 2016).
D
Pedagogická psychologie pro učitele
Učebnice se zaměřuje na psychologické otázky učení, vyučování a výchovného působení na děti a dospívající. Objasňuje podstatu nejčastějších problémů, s nimiž se pedagogičtí pracovníci setkávají při řízené socializaci a jejích poruchách, včetně konfliktů odehrávajících se v každodenních školních interakcích.
Publikace se zabývá řadou důležitých témat, jako je například:
• charakteristika pedagogické psychologie, její historický vývoj a interdisciplinární vztahy
• problematika výběru a uspořádání učiva, volby vhodných metod a forem hodnocení
• vliv primární socializace na sebepojetí jedince, jeho společenské zařazení a rizikové chování
• diagnostické metody a výzkumné přístupy využívané při pedagogické diagnostice a při vypracování kvalifikované pedagogické prognózy
• otázky výchovného poradenství a poskytování poradenských služeb
• psychosociální aspekty pedagogické psychologie, role školy a vzdělávání ve společnosti
• pedagogická autorita, specifika komunikace v pedagogickém procesu, řešení nedorozumění
• problematika agrese a podpory prosociálního chování
• text je doplněn medailonky význačných osobností oboru a obohacuje ho i řada ilustrací
• text je doplněn medailonky význačných osobností oboru a obohacuje ho i řada ilustrací
Kniha je určena především studentům pedagogických oborů, množství nových podnětů v ní však najdou také stávající učitelé, vychovatelé, trenéři, mistři odborné výuky, sociální pedagogové a psychologové působící na děti a mládež.