Jarolímková Stanislava
Stanislava Jarolímková se narodila v Praze a už na střední škole ji zajímala méně známá, nepřesná, či dokonce chybná fakta, která se snažila uvádět na pravou míru. Brzy mívala takovýchto poznámek plné sešity, a protože se o ně chtěla podělit s dalšími milovníky historie, vystudovala žurnalistiku. Po absolutoriu pracovala jistý čas v malé redakci a poté se na nějakou dobu vzdálila ze světa médií kvůli tamním poměrům. Po sametové revoluci, kdy se jí po psaní již stýskalo, se roku 1991 rozhodla, že půjde tzv. na volnou nohu. Začala pracovat pro více než deset předních pražských novin a časopisů, jimž dodávala články různých žánrů. Těšilo ji, že psala o tom, co ji zaujalo, a že redakce i čtenáři měli o její texty zájem. Pracovala také pro rozhlasový pořad Kolotoč, pro televizi (mimo jiné psala scénáře pro Přemka Podlahu) a sedm let mívala vstupy v pořadu Jana Rosáka Šťastnou cestu.
Knihy začala psát v roce 1999, a jelikož chtěla, aby byly po odborné stránce bezchybné, na každou si najímala lektora z příslušného oboru, což dělá dodnes.
Zpočátku volila především zdravotnická témata, ale pak ji zlákala pragensia – knihy pojednávající o Praze. V nich nabízela texty například o tom, že za založení Prahy mohli Tataři, že Šemík s Horymírem nemohl skočit z Vyšehradu, že se na Václavském náměstí lyžovalo, kde a kdy se začaly vyrábět hašlerky či že Slavín není jiný název pro Vyšehradský hřbitov.
Třetí skupina jejích knih se věnuje českým i zahraničním slavným osobnostem. Lze se v nich například dočíst, že Jan Hus musel vědět, že se z Kostnice už nikdy nevrátí, že americký prezident George Washington nebydlel ani den v Bílém domě nebo že Marie Terezie sedávala v pracovně u otevřeného okna i v mrazech a její manžel za ní přicházel v kožichu.
Dalším jejím oblíbeným tématem se staly různé historické zajímavosti, jako třeba že egyptští panovníci nosili místo koruny svérázné čepičky, odkdy se používaly plomby, jak vypadala „jednonohá“ lokomotiva, jak se bydlelo v činžovních domech starověkého Říma či jak převážel kartaginský rodák Hannibal své slony přes řeky.
V současné době píše také knížky pro starší školáky, kteří se v nich mohou dozvědět, jak žili v minulosti naši předkové: například k čemu jim sloužily hrkavice, jak vypadaly haltýře, kde se vzal hastrman, proč se musel měnit písek v přesýpacích hodinách či kdy u nás jezdily na železnici vagony bez střechy.
Knihy začala psát v roce 1999, a jelikož chtěla, aby byly po odborné stránce bezchybné, na každou si najímala lektora z příslušného oboru, což dělá dodnes.
Zpočátku volila především zdravotnická témata, ale pak ji zlákala pragensia – knihy pojednávající o Praze. V nich nabízela texty například o tom, že za založení Prahy mohli Tataři, že Šemík s Horymírem nemohl skočit z Vyšehradu, že se na Václavském náměstí lyžovalo, kde a kdy se začaly vyrábět hašlerky či že Slavín není jiný název pro Vyšehradský hřbitov.
Třetí skupina jejích knih se věnuje českým i zahraničním slavným osobnostem. Lze se v nich například dočíst, že Jan Hus musel vědět, že se z Kostnice už nikdy nevrátí, že americký prezident George Washington nebydlel ani den v Bílém domě nebo že Marie Terezie sedávala v pracovně u otevřeného okna i v mrazech a její manžel za ní přicházel v kožichu.
Dalším jejím oblíbeným tématem se staly různé historické zajímavosti, jako třeba že egyptští panovníci nosili místo koruny svérázné čepičky, odkdy se používaly plomby, jak vypadala „jednonohá“ lokomotiva, jak se bydlelo v činžovních domech starověkého Říma či jak převážel kartaginský rodák Hannibal své slony přes řeky.
V současné době píše také knížky pro starší školáky, kteří se v nich mohou dozvědět, jak žili v minulosti naši předkové: například k čemu jim sloužily hrkavice, jak vypadaly haltýře, kde se vzal hastrman, proč se musel měnit písek v přesýpacích hodinách či kdy u nás jezdily na železnici vagony bez střechy.
Výjimečné české panovnice
Tato kniha od oblíbené autorky knih o historii určených pro starší děti představí české panovnice, které se výrazně lišily od královen známých z pohádek. Ačkoli většinou nepřicházely do českého panovnického sídla ze své vůle, staly se svým mužům oporou v těžkých chvílích, využívaly kontakty svého rodu ve prospěch nové vlasti, a jedna dokonce neváhala usednout na koně v čele českých vojáků.
Dozvíte se například nejen to, odkdy jsme měli místo kněžen královny, proč se čeští králové ženili s cizinkami a zda musely všechny ovládat češtinu, ale i to, jak probíhaly jejich korunovace. Ze soukromí českých panovnic vás bude možná zajímat, proč Jan Lucemburský po čase znemožnil Elišce Přemyslovně zasahovat do jeho vlády, z jakého důvodu se Žofie Bavorská stala vězněm svého švagra Zikmunda a jak si vedla jediná vládnoucí žena na českém trůně, Marie Terezie. Zřejmě vás překvapí, jak se po roce 1918 vyrovnávala poslední česká královna Zita se ztrátou koruny.
Číst více
Dozvíte se například nejen to, odkdy jsme měli místo kněžen královny, proč se čeští králové ženili s cizinkami a zda musely všechny ovládat češtinu, ale i to, jak probíhaly jejich korunovace. Ze soukromí českých panovnic vás bude možná zajímat, proč Jan Lucemburský po čase znemožnil Elišce Přemyslovně zasahovat do jeho vlády, z jakého důvodu se Žofie Bavorská stala vězněm svého švagra Zikmunda a jak si vedla jediná vládnoucí žena na českém trůně, Marie Terezie. Zřejmě vás překvapí, jak se po roce 1918 vyrovnávala poslední česká královna Zita se ztrátou koruny.
Co v učebnici dějepisu nenajdete
Tato v pořadí již třetí kniha od oblíbené autorky historických knih pro starší děti se věnuje období starověku v Africe, Evropě a Asii. Je rozdělena do šesti částí, které vám umožní poznat země i život jejich obyvatel, a to především prostřednictvím pozoruhodných, překvapivých i úsměvných zajímavostí, které v učebnicích dějepisu nenajdete.
Dozvíte se například:
Číst více
Dozvíte se například:
- co si do deníčku napsal před šesti tisíci lety sumerský školáček,
- proč egyptské ženy nosívaly na hlavě homoli tuku,
- jak vypadal neobvyklý egyptský dětský účes,
- že při dobývání Tróje nefiguroval zřejmě dutý kůň,
- jak řecké věštírny podváděly své klienty,
- proč řečtí zemědělci psali dopisy myším,
- proč císař Nero kvákal,
- že v římské říši se otroci prodávali se zárukou,
- co hledal Alexandr Makedonský v Indii kromě lidí s ušima až na zem,
- proč čínská císařská koruna vypadala docela jinak než koruny evropské.
Povolání našich předků
Kniha vás seznámí s tím, jak si naši předkové v minulosti zajišťovali obživu pro sebe a své rodiny. Někteří k tomu využívali řemesla, další se věnovali dopravě, léčení, pohostinství, psaní, ilustrování i tisku novin a knih či různým způsobům bavení diváků. Dočtete se také o méně známých zajímavostech, které vás možná překvapí, a navíc zjistíte, jak byli lidé dříve pracovití, přemýšliví a vynalézaví.
Dozvíte se například:
• jaký byl rozdíl mezi drátníky a dráteníky,
• že Marie Terezie již v 18. století propagovala očkování,
• proč byl u nás první rentgen umístěn v hotelu,
• že apatykáři prodávali i rovnače uší, kocouří sádlo a zuby vepřů,
• proč trhovci občas kousali do některých mincí,
• co prodávali hárkaři a pekáčové báby,
• s čím tajně obchodovali kati,
• proč nosívali horníci do dolů v klíckách ptáky či hlodavce,
• co byla bramborová divadla,
• jak pracovali břichomluvci a jak reiteráci,
• proč mívali jarmareční zpěváci s sebou často pejska.
Číst více
Dozvíte se například:
• jaký byl rozdíl mezi drátníky a dráteníky,
• že Marie Terezie již v 18. století propagovala očkování,
• proč byl u nás první rentgen umístěn v hotelu,
• že apatykáři prodávali i rovnače uší, kocouří sádlo a zuby vepřů,
• proč trhovci občas kousali do některých mincí,
• co prodávali hárkaři a pekáčové báby,
• s čím tajně obchodovali kati,
• proč nosívali horníci do dolů v klíckách ptáky či hlodavce,
• co byla bramborová divadla,
• jak pracovali břichomluvci a jak reiteráci,
• proč mívali jarmareční zpěváci s sebou často pejska.
Sídla českých panovníků
Tato kniha je určena především mladším čtenářům, ale jistě nabídne zajímavé informace i dospělým, kterým postačí do historie jen nahlížet, aniž by museli zdolávat obsáhlé odborné texty.
V první části vás seznámí s výstavbou panovnických sídel, jimiž nebyly pouze hrady, s jejich obranou i s běžným životem vznešených obyvatel – od vytápění, svícení a (ne)mytí až po hodování či turnaje, jichž se nezúčastňovaly kobyly.
Druhá část knihy je pozvánkou k procházkám po nejvýznamnějších českých sídlech, které doplňují snadno zapamatovatelné a méně známé zajímavosti.
Dozvíte se například:
• proč králové nepobíhali po hradních nádvořích s korunou na hlavě,
• proč bylo nutné v přesýpacích hodinách vyměňovat písek,
• co měl Karel IV. společného se švestkami, čím si čistil zuby a proč byl vězněn na dvou hradech,
• na kterém zámku se nachází nejstarší dochovaný výtah, starý 150 let,
• co měli zakázáno obyvatelé domečků Zlaté uličky na Pražském hradě,
• který panovnický zámek dostal „otočený“ orloj,
• jak rytíři chránili svá brnění před rezivěním,
• proč nebyli účastníci turnajů vytahováni na koňský hřbet jeřábem.
Číst více
V první části vás seznámí s výstavbou panovnických sídel, jimiž nebyly pouze hrady, s jejich obranou i s běžným životem vznešených obyvatel – od vytápění, svícení a (ne)mytí až po hodování či turnaje, jichž se nezúčastňovaly kobyly.
Druhá část knihy je pozvánkou k procházkám po nejvýznamnějších českých sídlech, které doplňují snadno zapamatovatelné a méně známé zajímavosti.
Dozvíte se například:
• proč králové nepobíhali po hradních nádvořích s korunou na hlavě,
• proč bylo nutné v přesýpacích hodinách vyměňovat písek,
• co měl Karel IV. společného se švestkami, čím si čistil zuby a proč byl vězněn na dvou hradech,
• na kterém zámku se nachází nejstarší dochovaný výtah, starý 150 let,
• co měli zakázáno obyvatelé domečků Zlaté uličky na Pražském hradě,
• který panovnický zámek dostal „otočený“ orloj,
• jak rytíři chránili svá brnění před rezivěním,
• proč nebyli účastníci turnajů vytahováni na koňský hřbet jeřábem.