Václav Klaus
Václav Klaus je významný český ekonom, politik a státník. Jeho úspěšná akademická kariéra započatá v Ekonomickém ústavu ČSAV byla nuceně přerušena na konci šedesátých let, kdy byl z akademie vyhozen. Poté pracoval téměř do devadesátých let ve Státní bance československé a k akademické činnosti se opět mohl vrátit až v roce 1987, kdy nastoupil do Prognostického ústavu ČSAV.
S listopadem 1989 vstoupil aktivně do politiky a jako jeden ze zakladatelů Občanského fóra se staljednou z vůdčích osobností politické a hospodářské transformace země, neztratilvšak kontakt ani s akademickým světem. Byl federálním ministrem financí v letech 1989–1992 a v letech 1992–1997 předsedou vlády České republiky. Od roku 1998 byl čtyři roky předsedou Poslanecké sněmovny a v roce 2003 byl zvolen prezidentem české republiky. V roce 2008 byl zvolen prezidentem na druhé funkční období.
Po skončení prezidentského mandátu založil se svými spolupracovníky Institut Václava Klause, liberálně-konzervativní think tank s vlastní výzkumnou a publikační činností, semináři, konferencemi a dalšími akcemi pro odbornou i širokou veřejnost. Václav Klaus publikoval více než čtyřicet knih a je nositelem řady doktorátů a mezinárodních ocenění.
S listopadem 1989 vstoupil aktivně do politiky a jako jeden ze zakladatelů Občanského fóra se staljednou z vůdčích osobností politické a hospodářské transformace země, neztratilvšak kontakt ani s akademickým světem. Byl federálním ministrem financí v letech 1989–1992 a v letech 1992–1997 předsedou vlády České republiky. Od roku 1998 byl čtyři roky předsedou Poslanecké sněmovny a v roce 2003 byl zvolen prezidentem české republiky. V roce 2008 byl zvolen prezidentem na druhé funkční období.
Po skončení prezidentského mandátu založil se svými spolupracovníky Institut Václava Klause, liberálně-konzervativní think tank s vlastní výzkumnou a publikační činností, semináři, konferencemi a dalšími akcemi pro odbornou i širokou veřejnost. Václav Klaus publikoval více než čtyřicet knih a je nositelem řady doktorátů a mezinárodních ocenění.
D
Zničí nás klima, nebo boj s klimatem?
Nová kniha Václava Klause navazuje na jeho velmi úspěšnou „Modrou, nikoli zelenou planetu“, která vyšla česky v roce 2007 a dočkala se osmnácti cizojazyčných vydání.
Za těch deset let Václav Klaus své přesvědčení, že přes masivní manipulaci a propagandu údajného globálního oteplování není ohroženo klima, ale naše svoboda, nezměnil. Smyslem této jeho nové knihy není převyprávění knihy „staré“. Jde o originální autorův pokus podělit se s čtenáři o to, co všechno se za uplynulých deset let ve světě na základě bezohledné indoktrinace lidí, mládeže a zejména dětí ideology klimatického alarmismu změnilo a jaké škody byly napáchány.
Autor se detailně věnuje nejen souboji klimatického alarmismu s myšlenkami lidské racionality a svobody ve sféře vědy, ekonomiky, politiky i vzdělání, ale důsledky tohoto souboje posuzuje i v širších společenských souvislostech.
Současná debata o globálním oteplování ubrala na své intenzitě jen zdánlivě. I proto je třeba nejnovější knihu Václava Klause považovat za další cenný a inspirující příspěvek k obhajobě lidské svobody před zelenou levicovou ideologií.
Číst více
Za těch deset let Václav Klaus své přesvědčení, že přes masivní manipulaci a propagandu údajného globálního oteplování není ohroženo klima, ale naše svoboda, nezměnil. Smyslem této jeho nové knihy není převyprávění knihy „staré“. Jde o originální autorův pokus podělit se s čtenáři o to, co všechno se za uplynulých deset let ve světě na základě bezohledné indoktrinace lidí, mládeže a zejména dětí ideology klimatického alarmismu změnilo a jaké škody byly napáchány.
Autor se detailně věnuje nejen souboji klimatického alarmismu s myšlenkami lidské racionality a svobody ve sféře vědy, ekonomiky, politiky i vzdělání, ale důsledky tohoto souboje posuzuje i v širších společenských souvislostech.
Současná debata o globálním oteplování ubrala na své intenzitě jen zdánlivě. I proto je třeba nejnovější knihu Václava Klause považovat za další cenný a inspirující příspěvek k obhajobě lidské svobody před zelenou levicovou ideologií.
D
Zápisky a postřehy z cest
Přečtěte si nejnovější zápisky z autorových cest za uplynulé tři roky. Obsahují postřehy a zážitky z dvaceti zemí světa, obohacené o zvyklosti a zajímavosti z procestovaných oblastí – tentokrát pohledem „pana profesora na cestách“. Václav Klaus na svých cestách zaznamenával zajímavosti, zvyklosti, obyčeje, zajímavé detaily z procestovaných oblastí.
Kniha je doplněna řadou barevných fotografií, které dokreslují navštívená místa.
Za svou politickou éru procestoval Václav Klaus pět kontinentů a na těchto cestách se postupně zrodila myšlenka každodenních, v průběhu dne utvářených zápisků, které byly ještě tentýž den odesílány domů do médií. Zápisky nebyly, a nejsou, nikdy dodatečně upravovány ani vylepšovány. Jsou to bezprostřední dojmy a zážitky z cest za poslední tři roky, a i když je více zápisků tzv. postprezidentských, není jich o nic méně, než bývalo těch prezidentských.
V navštívených zemích však stále zůstává i prezidentský způsob dopravy – policejní doprovod. „V minulosti jsem se vždy vztekal, že jejich houkání či blikání zlobí místní lidi a že se mohou mračit ne na mne, ale na Českou republiku, což jsem nechtěl. Stejný je i pohyb nenápadných pánů v civilu kolem mne, když jdu nakupovat, což je typické zejména v zemích mimo střed Evropy. Jsou však taková místa, kde by bez policejního doprovodu putování městem nebylo možné – Istanbul, Mexico City, Hongkong.“
Číst více
Kniha je doplněna řadou barevných fotografií, které dokreslují navštívená místa.
Za svou politickou éru procestoval Václav Klaus pět kontinentů a na těchto cestách se postupně zrodila myšlenka každodenních, v průběhu dne utvářených zápisků, které byly ještě tentýž den odesílány domů do médií. Zápisky nebyly, a nejsou, nikdy dodatečně upravovány ani vylepšovány. Jsou to bezprostřední dojmy a zážitky z cest za poslední tři roky, a i když je více zápisků tzv. postprezidentských, není jich o nic méně, než bývalo těch prezidentských.
V navštívených zemích však stále zůstává i prezidentský způsob dopravy – policejní doprovod. „V minulosti jsem se vždy vztekal, že jejich houkání či blikání zlobí místní lidi a že se mohou mračit ne na mne, ale na Českou republiku, což jsem nechtěl. Stejný je i pohyb nenápadných pánů v civilu kolem mne, když jdu nakupovat, což je typické zejména v zemích mimo střed Evropy. Jsou však taková místa, kde by bez policejního doprovodu putování městem nebylo možné – Istanbul, Mexico City, Hongkong.“