Anderson Thomas

Průzkumné síly byly za druhé světové války klíčovou složkou tankových divizí Wehrmachtu. Tyto vysoce mobilní divize nezbytně potřebovaly kvalitní zpravodajské informace z bojiště a motorizované jednotky velikosti praporu tyto informace poskytovaly. Průzkumné jednotky byly vybavené nejrůznějšími obrněnými vozidly a motocykly, a často operovaly daleko před frontou s cílem prozkoumávat terén, pozorovat nepřátelské pozice a odhadovat nepřátelské síly. Zajišťovaly tedy důležité informace potřebné před jakýmkoliv obrněným útokem.

V druhé polovině války, kdy se Německo soustředilo na strategickou obranu, se obrněné průzkumné jednotky stále více zapojovaly do bojových operací, a často dokonce držely určité části bojové linie. Zároveň se začaly uplatňovat modernější prostředky, motocykly byly postupně vyřazovány a na jejich místo nastoupily speciálně konstruované obrněné transportéry (Schützenpanzerwagen).

Tato bohatě ilustrovaná publikace Thomase Andersona obsahuje původní německé archivní materiály, bojová hlášení a doposud nepublikované snímky, a líčí tak celou historii průzkumných jednotek tankových divizí.

Armády v průběhu historie nasazovaly pěchotu jako hlavní útočnou sílu, ale shromažďování a rozmisťování těchto jednotek a jejich vybavení může být časově velmi náročné, a to i od doby zavedení železnic a motorových vozidel.

Když němečtí vojenští plánovači ve 30. letech 20. století vytvářeli Panzerwaffe, uvědomili si, že rychlý pohyb tankového útoku vyžaduje motorizovanou pěchotu, která poskytuje veškerou nezbytnou podporu. Touto pěchotní složkou byla pro tankovou divizi integrální Schützenbrigade (střelecká brigáda), původně přepravovaná na nákladních automobilech, ale od roku 1939 vybavená univerzálnějšími transportéry (Mannschaftstransportwagen, později Schützenpanzerwagen). Tyto polopásové obrněné transportéry změnily motorizovanou pěchotu na mechanizovanou a v průběhu léta 1942 došlo i ke změně názvu ze Schützen- na Panzergrenadier (obrněná pěchota).

Český název pancéřoví granátníci byl používán v období 2. sv. války, současná terminologie používá termín tankoví granátníci, což věcně odpovídá motorizované/mechanizované pěchotě.

Inovační doktrína Blitzkriegu, založená na součinnosti tankových svazků, dělostřelectva a bitevního letectva, přinesla německé armádě na počátku druhé světové války na všech bojištích nejen převahu, ale také poznatek, jak je důležité nepřipustit, aby nepřítel mohl své tanky nasadit obdobně.

Proto se Němci též stali průkopníky ve vývoji prostředků k ničení tanků, od raných ručních protitankových zbraní a protitankových kanonů malých ráží, účinných na krátkou vzdálenost, až k vytváření speciálních protitankových jednotek Panzerjäger s těžší a účinnější výzbrojí.

Druhý svazek díla Lovci tanků, historie Panzerjäger 1943–1945 v devíti kapitolách detailně popisuje nasazení jednotek Panzerjäger na jednotlivých bojištích, jejich úsilí čelit lavinám spojeneckým tanků novými a čím dál tím silnějšími protitankovými zbraněmi. Na základě dobových fotografií a dalších unikátních dat Anderson demonstruje, jak Němci zaváděli do výzbroje protitankové kanony neustále rostoucích ráží, jak prakticky každý tankový podvozek použili k přestavbě na speciální protitanková vozidla s výkonnými kanony, pro něž se vžil název stíhač tanků Jagdpanzer.

Kniha líčí, jak byli Němci kvůli nedostatečné kapacitě vlastního průmyslu nuceni v roce 1942 upravovat trofejní techniku na stíhače tanků, a jak později u strojů jako Ferdinand, Nashorn a Jagdpanther nejen dospěli k ráži 8,8 cm, ale též, aby nahradili kvantitu kvalitou, použili kanon 12,8 cm u monster, jakým byl Jagdtiger, a jak v protikladu k nim vyvinuli jednoduchou pěchotní zbraň, jakou byla pancéřová pěst Panzerfaust.

Napříč dějinami vojenství se táhne nekonečný příběh souboje mezi doktrínou útoku a obrany, mezi mečem a štítem, mezi střelou a pancířem, a Thomas Anderson dílem Panzerjäger k němu připsal navýsost zajímavou kapitolu.

Panzerkampfwagen V Panther je považován za vzor mnoha poválečných tanků. Zosobňoval dokonalou rovnováhu mezi palebnou silou, pancéřovou ochranou a mobilitou, která ve své době neměla konkurenci.

Po určitých potížích s prvními modely se tank změnil z „problémového dítěte“ na jeden z nejcennějších prostředků Panzerwaffe. Unikátní, dosud nezveřejněné fotografie, přehledové tabulky, a především vzpomínky očitých svědků dávají této publikaci punc ucelenosti. Kniha obsahuje analýzu zbraňového systému tohoto vynikajícího tanku, ukazuje na jeho silné i slabé stránky, hodnotí situační hlášení z válečného období a nabízí poučná srovnání s nepřátelskými tanky, například T-34, KV, M4 Sherman a Cromwell.

Autor Thomas Anderson je odborníkem na německé vojenské dějiny v období 1933 až 1945. Při psaní knih se nespoléhá jen na vzpomínky nebo vydanou literaturu, ale opírá se především o fakta čerpaná z archivů.

Tato kniha se zaměřuje na strukturu a organizaci nejznámější jednotky druhé světové války – tankové divize (Panzerwaffe). Německá tanková divize čítala asi třináct tisíc mužů a představovala soběstačnou bojovou sílu, která byla schopná proniknout do nepřátelských obranných linií, vyčistit obsazenou oblast od všech zbývajících nepřátel a vytvořit novou frontu.

Tato kniha se věnuje fascinující historii těchto divizí od předválečného vývoje až k jejich postupnému nasazení v průběhu války. Kniha se navíc zabývá všemi specializovanými jednotkami, jež byly součástí tankových divizí.

Díky vzácným, dříve nezveřejněným fotografiím a velkému množství původních dokumentů je tato kniha jedinečný zdroj informací o struktuře, organizaci a rozvoji nejobávanějších sil nacistického Německa

Mezi koncem první a začátkem druhé světové války uplynulo jen několik let, ale způsob vedení války se za tuto dobu změnil k nepoznání. Zákopovou válku a koňmi tažená děla vystřídaly rychlé přesuny moderních mobilních jednotek.

Německé obrněné divize se díky nim prohnaly západní Evropou a na východě se zastavily až před Moskvou. I pravidla bleskové války však vyžadovala, aby byly jednotky v první linii účinně podporovány rychle se pohybujícím samohybným dělostřelectvem – a jednotky Panzerartillerie v tomto ohledu dlouho neměly na bojištích konkurenci. Kniha, věnovaná vývoji tohoto druhu bojové techniky od jejího vzniku v meziválečném období až do konce druhé světové války, nabízí čtenářům přehled všech důležitých typů německých samohybných děl, jejich nasazení na různých bojištích a přímé zkušenosti jejich posádek z boje.

Výklad je založený na pečlivém studiu většinou zatím nepublikovaných pramenů a doplněný množstvím unikátních fotografií i přehledů technických dat, jak jsou ostatně čtenáři knih Thomase Andersona už dávno zvyklí.

Lovci tanků, známí jako Panzerjäger, měli za cíl jediné: vyhledat a vyřadit z boje nepřátelské tankové síly. Ve druhé světové válce tak jednotky Panzerjäger představovaly účinnou zbraň Wehrmachtu, která se významně zasadila o úspěchy německé armády. K jejich efektivnosti přispěly i kanony československé firmy Škoda, které byly protitankovým jednotkám přidělovány.

Kniha známého odborníka Thomase Andersona poprvé kompletně zachycuje vznik a vývoj německých protitankových jednotek Panzerjäger se zaměřením na léta 1939 až 1942. Lovci tanků pomohli německým jednotkám na začátku druhé světové války převálcovat Polsko, poté Nizozemsko a Francii. Jejich bojové schopnosti následně prověřily střety se sovětskými tanky během operace Barbarossa.

Autor v knize rozkrývá ojedinělý příběh historie těchto německých bojových jednotek na základě unikátních dobových fotografií z válečných archivů, bojových hlášení, taktických plánů a technických dat.

V roce 1940 získaly jednotky, jimž velel generál Erich von Manstein, zastánce myšlenky obrněných prvků u pěchoty, 30 strojů Sturmgeschütz a tak se zrodila nová vojenská síla – Sturmartillerie. Útočné dělo Sturmgeschütz bylo původně plánováno jako podpůrná zbraň pěchoty, která měla likvidovat kulometná hnízda a v omezené míře plnit úlohu protitankové zbraně. Poté, co se vozidlo StuG osvědčilo u Sturmartillerie, začalo se nasazovat u různých dalších typů jednotek, jako Waffen-SS, Panzerjäger a polní jednotky Luftwaffe, i u pěších divizí.

Na východní frontě byl Sturmgeschütz schopen porazit i vynikající střední tanky T-34 a těžké tanky KV. Jak má Anderson ve zvyku, jeho text oživují četné citace z bojových hlášení, hodnocení, tabulky a statistiky. Veškerý uveřejněný materiál je založen na válečné dokumentaci, z níž velká část je uložena hlavně v archivech NARA a Bundesarchiv/Militärarchiv.

Nesmírně cenné jsou pak pro čtenáře samozřejmě dobové fotografie.
 

Samohybné útočné dělo neboli Sturmgeschütz bylo jednou z nejznámějších a nejúspěšnějších protitankových zbraní druhé světové války. Bojové skóre celé německé Sturmartillerie je jednoznačně pozitivní. Stála v čele útoku, následována pěchotou, jak při tažení Francií, tak na východní frontě, kde jí padlo za oběť neuvěřitelných více než 20 000 ruských tanků všech typů. Tato nejnovější kniha uznávaného zbrojního experta Thomase Andersona poskytuje detailní popis této významné složky wehrmachtu, zkoumá její vývoj od samého počátku a rozebírá způsob jejího nasazení. Autor opět zvolil osvědčený postup, kdy pasáže věnované technickému popisu střídají líčení přímých účastníků bojů o jejich vlastních zkušenostech, která získal na základě bádání zejména v německých archivech. Ke zvýšení věrohodnosti a názornosti používá jako vždy velké množství dosud nepublikovaných dobových fotografií. Pro zájemce o bojovou techniku druhé světové války tak nesporně přichystal skutečnou lahůdku
!